HIP HOP

Historie YOYA

Historie yo-ya

Jak to všechno začalo...

Většina lidí věří, že původní yo-ya pocházejí z Číny. Avšak první historická zmínka o něm byla nalezena v Řecku přibližně z roku 500 před Kristem.Tyto pradávné hračky byly většinou zhotoveny ze dřeva, kovu, nebo hlíny a měly tvar disku. Tak byly i nazývány : disk. Bylo také zvykem, že když dítě dosáhlo určitého věku, nabídlo hračky svého mládí nějakému bohu. Kvůli křehkosti materiálu, jakým byla hlína, se předpokládá, že hračky zhotovené z tohoto materiálu byly spíše určeny právě pro tento obětní obřad. Na jedné váze z tohoto období je malba, kde je zobrazen mladík hrající si s yo-yem. Takovéto vázy se v dnešní době nacházejí například v Národním muzeu v Athénách v Řecku, kde je možno shlédnout i originální hliněné disky.
Dokonce i ve starých Egypských chrámech jsou často k vidění kresby ve tvaru yo-ya.

Historické záznamy nám dokazují. že v šestnáctém století používali Filipínští lovci systém, kdy se schovali v korunách stromů a na zvířata pod sebou shazovali kameny, upevněné na dlouhém laně, až 20 stop dlouhém. Zbraň měla i možnost se v případě že by lovec minul, vrátit zpět a znovu shodit i několikrát za sebou. To dává předpoklad k doměnce, že právě tato taktika vedla k předchůdcům yo-yí, avšak je to stále jen doměnka která se nedá podložit fakty. Na druhou stranu je ale více než pravděpodobné, že yo-yo urazilo svou cestu z Číny přes Řecko klidně až na Filipíny, kde je jeho obliba mezi dětmi veliká již po dlouhá staletí.

Další historická zmínka přichází z Indie na malé krabičce z roku 1765. Tato ručně malovaná krabička zobrazuje dívku v červených šatech která si hraje se svým yo-yem. Během dalších 25 let se tato hračka rozšířila z Orientu do Evropy, především pak do aristokratických rodin ve Skotsku a Francii a dále i do Anglie. Jak cestovalo světem, získalo si mnoho různých pojmenování a jmen.

Ve Francii na obrazu datovaném z roku 1789 je namalován čtyřletý Král Ludvík XVII který drží svoje l'emigrette. Bylo to v době Francouzské revoluce, kdy mnoho Francouzkých aristokratů bylo nuceno opustit Paříž a směřovat do německa, když byl jejich styl života ohrožen nastupující revolucí lidu. S sebou většinou brali i své, tehdy velmi populární, yo-ya ze slonoviny a skla, které nazývali právě l'emigrette, což v překladu znamená něco jako 'opustit svou zemi'. Další z mnoha jmen, které yo-yo ve francii získalo bylo například de Coblenz, podle města, které muselo mnoho francouzů opustit. Jak je vidět, tak zde má yo-yo přímou souvislost s francouzkou historií což dokládají právě jména, které si yo-yo vysloužilo během Francouzské Revoluce.

Hodnota yo-ya jako uklidňujícího prostředku se také projevila. Ve chvílích, kdy ho vyšší francouzská vrstva měla jako hračku, ti méně majetní si se svými emigrettes uvolňovali své pochopitelné napětí při cestě ke gilotině, odkud, jak víme , nebylo návratu. Taktéž k roku 1780 se datují obrazy s generalem Lafayettem a jeho spolecniky v boji, jak si hrají se svými yo-yi. Yo-yo dorazilo do Paříže v roce 1791 a velmi rychle se rozšířilo celou Francií pod názvem "joujou de Normandie". Někteří předpokládají že právě tento název předcházel dnešnímu označení yo-yo. Další vlna zájmu o tuto hračku byla vyvolána známým francouzským dramatikem Beaumarchaiem který ve své hře "Figarova svatba" v roce 1792 použil pro jednu scénu právě tuto hračku. V této hře se nervózní Figaro snaží uvolnit své napětí a nervozitu právě svým emigrettem. Na otázku, k čemu že to je dobré odpovídá že to je: "Ctěná hračka, která jako kouzlem nechá zmizet vší únavu těla i ducha." Dokonce i 18.června 1815, u bitvy o Waterloo, byly Napoleonova vojska viděna jak odpočívají se svými yo-yi před nastávající bitvou.

Pvní zprávy o yo-yu ve spojených státech jsou z roku 1866 kdy si nějaký muž z Ohia nechal patentovat vynález zvaný "vylepšené bandalore". O rok později si německý emigrant Charles Kirchof patentoval a následně vyrobil systém zpětných ložisek. Od roku 1911 bylo ještě patentováno mnoho věcí k yo-yu, žadný z nich nebyl nikterak významný. V roce 1916 časopis Scientific American Supplement uveřejnil článek "Filipinské hračky" které yo-yo ukázalo světu a dalo mu jeho nynější jméno. To v podstatě filipínsky znamená "pojď-pojď" nebo "vrátit se". Později se ve spojených státech udály důležité věci spojené především s osobou Pedra Florese, ale o tom pojednává jiný článek. Tato yoya byla vyráběna z jednoho kusu dřeva a byla unikátní tím, že to byla první yoya, která neměla provázek pevně přivázán ke středu. String měl na konci smyčku a ta byla navlečena na střed yoya. Tento velmi důležitý princip je používán až dodnes. Umožňuje "sleep" yoya na konci provázku. Od té doby je možné provádět s yoyem velké množství triků. Ochranná známka Flores Yo-yo byla registrovaná 22.července 1930. Jen chvíli po tomto kroku se Flores rozhodl prodat svůj podíl ve firmě, kterou získala Donald Duncan Yo-yo company. Tato firma následně zaregistrovala ochranou známku "yo-yo". Roku 1930 Alphonso Flores Mirafuentes objevil hodnotu rozdělávatelného yoya pomocí šroubu a matice. Tento základní princip je ve velké míře používán až dodnes. V letech 1939-40 začíná Donald F. Duncan Jr. Výrobu plastových yoyí, bohužel s malým úspěchem. Tato yoya měla dobrý sleep ale nevracela se zpět. To vedlo v roce 1945 k návratu ke dřevěným yoyím.

V roce 1950 přišli vývojáři společnosti Duncan s nápadem vyvýšených paprskovitě orientovaných vrubů kolem středu (starburst) jako návratového systému. To znamenalo návrat k plastovým yoyím a mluvilo se o nejlepším návratovém systému až do technologie "Brake Pad" v roce 1997. Ačkoliv byly starburst známy již zhruba 15. let. První zmínka o patentu je od J. Radovana v roce 1966. Od té doby bylo podáno mnoho patentů na starburst, týkajících se především tvaru a rozmístění vrubů.

Roku 1959 Jack Sauer použil kuličkové ložisko v yoyo panence, což je první známé využití středu s kuličkovým ložiskem. V tomtéž roce patentoval E. Maderas nastavitelný prostor pro string mezi polovinami yoya. Kuličkové ložisko ve středu yoya použil Milton Issacson až v roce 1965. Jedná se o první patent popisující použití ložiska v klasickém yoyu. V tomto patentu je též zmínka o přidání externích zátěžových kroužků pro zvýšení zátěže na okraji yoya.

V dnešní době, kdy technologi zasáhla většinu produktů které používáme, ani yo-yo není vyjímkou. Počínaje rokem 1970 se výrobci yo-yí rozhodli k lepšímu vyvažování a lepším úpravám yo-ya, aby získalo větší rotaci. V roce 1978, Tom Kuhn patentoval své "No Jive 3-in-1" yo-yo, které se jako první dalo rozebírat a mělo měnitelný střed. V roce 1980 si Michael Caffrey patentoval "The yo-yo with a Brain" které mělo již samovracecí mechanismus. A v devadesátých letech se začaly vyrábět středy, které obsahovaly ložiska pro ještě delší "sleepery".

To ale pořád není konec zajímavé historie tohoto předmětu. 12. Dubna 1985 bylo yo-yo poprvé vzato do vesmíru na raketoplánu NASA Discovery jako část projektu Hračky ve vesmíru. Bylo použito základní yo-yo pro zkoušku mikrogravitace na něj. Zjistili, že yo-yo se ve vesmíru dá vypouštět i pomalými rychlostmi a pohybuje se po provázku lehce. Avšak odmítá provést "sleepera" jen díky tomu, že není gravitace, která by ho na konci provázku udržela. ;) Tudíž bez vlivu gravitace se yo-yo vrátí zpátky po provázku. Taktéž bylo zjištěno že se musí spíše hodit než pustit a to vše jen díky absenci gravitace. Podruhé se yo-yo (SB-2) dostalo do vesmíru 31. července 1992 na raketoplánu Atlantis tentokráte kvůli tomu, aby natočili výukové video které mělo ukazovat zpomalené yo-yování.

V dnešní době je několik renomovaných firem které se zabývají výrobou yoyí, většina z nich pochází z USA. Účelem výzkumu těchto firem je především zvýšení a prodloužení rotace yoya pro možnost provádění delších a složitějších triků. Jedná se především o vývoj nových návratových systémů, např. v roce 2003 začala firma YoyoJam používat systém zvaný "double O-ring". Vývoj se dále zabývá vhodným tvarem těla a účelným připojením zátěžových kroužků. Experimentuje se také v použití různých materiálů. A vývoj stále pokračuje dál.

 

 

 

Pedro Florez

Yo-yo Flores bylo první yo-yo které se začalo vyrábět ve Spojených státech. Zakladatel této společnosti, Pedro Flores, je do dnešní doby považován za původního yo-yo guru. Flores byl taktéž jeden ze signatářů a následně i jednou z nejdůležitějších osob v petici za zavedení slova "yo-yo" do amerického slovníku. Ačkoliv je yo-yo, jako hračka, známé už po staletí (pod jménem bandalore), a dokonce se i ve spojených státech užívalo dříve než s ním přišel Pedro Flores na americký trh, bylo zviditelněno veřejnosti až ve dvacátých letech dnešního století s heslem "všichni jsme yo-yo znali již dávno, ale nikdy jsme pro něj neměli jméno."

Pedro Flores byl původem z Vintarilocos Norte na Filipínách. Do spojených států se přistěhoval v roce 1915 a nastoupil na ekonomickou školu v San Francisku kde studoval v letech 1919 až 1920. Pak svá studia chtěl dokončit na právní fakultě university v Berkeley v Kalifornii a na druhé právní fakultě v Hastingsu v San Francisku.

Odtamtud byl vyhozen z neznámých důvodů a přestěhoval se do Santa Barbary v Kalifornii.Pracoval v různých podivných zaměstnáních a v době kdy začínal se svým podnikáním na poli yo-ya, byl zaměstnán jako hotelový sluha.

Svojí vizi v potenciál yo-ya nejvíce rozvinul ve chvíli, když si přečetl o nějakém chlápkovi co díky vynálezu míčku na gumovém provázku vydělal miliony. To mu připomnělo hru yo-yo, která se na Filipínách hrála již celá staletí a došel k názoru, že by se s ním dal na americkém trhu udělat dobrý obchod. "Nepředpokládám že bych vydělal miliony. Jen chci pracovát sám pro sebe, protože celý život pracuji pro ostatní a už mě to přestává bavit." řekl jednou Flores.

Na začátku roku 1928 přišel Florez do Los Angeles aby tam požádal některé zámožnější filipínce o finanční podporu pro výrobu yo-yí . Avšak jeho přátelé ho měli za blázna a on se vrátil do Santa Barbary jen se svým snem. Ale protože byl vytrvalý, tak ve věku 29 let, dne 9.června 1928, zažádal a následně obržel certifikát na spuštění výroby yo-yí v Santa Barbaře. 23. června roku 1928 vytvořil první tucet yo-yí vlastníma rukama a začal je prodávat dětem ze sousedství. V listopadu 1928 měla již jeho společnost 2000 yo-yí a byla schopná přitáhnout dva Americké finančníky, Jamese a Daniela Stonea z Los Angeles. Díky nim mohla společnost již vytvářet strojová yo-ya a již po čtyřech měsících bylo vyprodukováno více než 100 000 yo-yí. V listopadu roku 1929 již tři továrny produkovaly více než 300 000 yo-yí denně a zaměstnáno bylo více než 600 zaměstnanců. Tyto tři společnosti se jmenovaly : Flores and Stone, Los Angeles; The Flores Yo-yo Corporation, Hollywood a Yo-yo Manufacturing Company, Santa Barbara.

Flores také vyhlásil první soutěž v yo-yu která jako první rozšířila tuto mánii po spojených státech na přelomu roku 1928 a 1929. Yo-yo bylo tehdy známe jako Floresovo Yo-Yo "Zázračná hračka" a používala reklamní slogan, dnes známý v lehké úpravě, "Když to není Flores, tak to není yo-yo." Ikdyž tyto rané soutěže vedly k rozšíření yo-ya, byly každopádně uplně jiné než jsou tyto soutěže dnes. Hlavní soutěží totiž byla zkouška vytrvalosti. Vítězem se stal ten, kdo dokázal s yo-yem yoyovat nahoru a dolu po nejdelší časový interval. Mnoho soutěží tak končilo tím, že někteří hráči yoyovali do nekonečna, protože se odmítli vzdát. Nakonec se rozhodovaly remízy po dlouhých hodninách taháním slámek. Mezi další soutěže patřil například hod na co nejdelší vzdálenost s perfektním návratem nebo největší počet perfektních spinů v intervalu pěti minut. Mezi ceny patřily ručně vytvářená yoya, kde nechyběly ani kuriozity typu yoyí z kola od biciklu nebo z vršků dřevěných sudů. Tyto soutěže probíhaly po celých státech ale nakonec se 22.listopadu 1929 v Gatesově Divadle v Portsmouthu ve Virginii usídlil největší turnaj. A tak se v období dvacátých a třicátých let našeho století přesunuly závody pod střechy divadel. Ačkoli většina Floresových yo-yí měla stringy (provázky) z hedvábí, což zmenšovalo čas pro sleepera než pozdější bavlněné stringy. Flores tatkéž vyráběl různé designy yo-yí, jejichž cena se v roce 1929 pohybovala mezi 15 centy a 1.50$ . Dorothy Carterová byla ta osoba, která měla na starosti právě design yo-yí ve Floresově společnosti.

Pedro Flores bývá taktéž nazýván vynálezcem yo-ya , což ale odmítá, a celý života naopak tvrdil, že je to jen část historie Filipín a jejich několik staletí staré hry.Také mu byl přiřknut patent na yo-ya, ale ani to není pravda, protože yo-ya (bandalore) byla patentována dávno před Pedrem. Ikdyž na yo-yích od Florese je patent uváděn, je to jen obchodní tah proto, aby ostatní výrobci hraček nevyráběli yo-ya. Žádný takový patent pro standardní yo-ya Pedrova společnost nevlastnila. Jediné co obdržel byla jeho ochraná známka Flores Yo-yo registrovaná 22.července 1930. Jen chvíli po tomto kroku se Flores rozhodl prodat svůj podíl ve firmě, kterou později získala Donald Duncan Yo-yo company.

Na konci roku 1929 byla amerika v yo-yovém varu, který byl původně inspirován právě Floresem. Teď ale nastoupili noví protivníci jako je Don Duncan, Lewis Marx a další. V dnešní době je právě Duncanvo jméno spojeno se soutěžemi, které ale samozřejmě nejdříve podpořil Flores. Není úplně jasné, od kdy začala Duncanova společnost používat značky Flores (nejspíše někdy v roce 1930), ale oficiálně jí začala používat v roce 1932. Krátce počátkem třicátých let začal Duncan prodávat i yo-ya od Floresu. V počátečních soutěžích v roce 1931 se mohly používat právě buď originální yo-ya Flores nebo originální Duncanovy Zlatá Yo-ya.

O Pedrovi se po jeho odchodu z firmy říkalo, že svů podíl prodal za více než čtvrt milionu dolarů, což v době krize bylo opravdu hodně. Na jednu otázku pan Flores odpověděl: " Víc než výroba yo-yí mě dnes zajímá to, jak naučit děti, aby ho správně použivaly." Flores v tomto duchu pokračoval dál a stal se jedním z klíčových osob Doncanových ranných kampaní. Hlavně v letech 1931-1932 byl Flores nástrojem, který Duncanovi přilákal lidi na jeho turnaje. Ty se také od těch, co před dvěma lety vedl Flores, podstatně změnily. K úspěchu už musel každý ovládat jistou serii triků, a rozstřely se pak prováděly pomocí triku loop the loop, kde ten co jich provedl nejvíce, vyhrál. Tím se přiblížila někdejší podoba turnajů těm dnešním.

Flores se dál zajímal o yo-ya většinu svého života a dokonce i po druhé světové válce pomohl Joeovi Radovanovi při spuštění nové společnosti Chico Yo-yo Company. Také znovu nastartoval v roce 1954 společnost Flores Corporation of America, ale protože jeho jméno již nebylo v porovnání s dalšími společnostmi tak známé, i tak to byl Flores kdo na Americký trh přivedl yo-yo.